Cesta k miminku: Jak jsem otěhotněla


Na začátek chci říct, že každá jsme jiná, každá máme jiné metody, zkušenosti, a každá nakonec stejně skončíme s vlastním příběhem. Těhotenství je originální, jedinečná záležitost, ke které přistupuji s velkým respektem. Nikdy totiž nevíme, co nás čeká a kdykoli se může cokoli změnit. 
 

O miminku jsme se s Tomem začali bavit v polovině roku 2019. Máme vybavenou domácnost, jsme finančně zajištěni, máme stabilní práci a tak nám ta myšlenka o miminku začala pomalu vyskakovat v hlavě. Když jsem šla na preventivní prohlídku na gynekologii, došli jsme s doktorkou i k tomuto tématu. Tam ale přišel první háček. 

Už od nějakých osmnácti let mám ne úplně dobré výsledky cytologií na preventivních prohlídkách. Co to znamená? Na děložním čípku se objevují přednádorové změny. První doktorka ještě v Českých Budějovicích to moc neřešila, jednou mi dala antibiotické čípky, pak řekla, že už to je všechno v pořádku. Se stěhováním přišla i nová gynekoložka. Tam vše začalo nanovo. Opět špatně vycházející cytologie, opět čípky, jenže teď ani po těch se situace nezměnila a já ještě přišla s myšlenkou miminka. Paní doktorka měla z mého rozhodnutí stát se mladou matkou velkou radost. Prý se to dnes tak často nevidí. Jenže ještě před otěhotněním chtěla vyřešit přednádorové změny. Proto mě poslala do Centra onkologické prevence do Prahy k Apolináři, kde už rozhodnou co se mnou. Na první konzultaci jsem byla v květnu, kde mi byla provedena cytologie a histologie. Ne úplně příjemné vyšetření, takže jsem byla ráda, že tam se mnou byl Tomáš, který mi byl velkou podporou. Na další konzultaci v srpnu jsme se domluvili na dalším postupu, protože změny na čípku byly prokázané a pan doktor mi doporučil konizaci - odstranění postižené oblasti v úplné narkóze. A tak jsem v lednu skončila na této malé operaci právě u Apolináře. 

Zákrok proběhl v pořádku, ráno jsem přišla a v půl šesté večer už jsem šla domů, kde jsem si týden poležela. Histologie odebrané tkáně byla v pořádku, změny nezastihly další okolí a já byla opět svěřena do péče své gynekoložce. 


Po konizaci je nutné dodržet šestinedělí - zvýšená hygiena, žádné tampony, žádný pohlavní styk. Nemělo by se půl roku otěhotnět. To vše jsme dodrželi. Tři měsíce po konizaci, tedy v dubnu, mě čekala na gynekologii další cytologie. Bohužel mi výsledky paní doktorka zapomněla zavolat, začala zrovna jarní koronavirová vlna, takže toho měla víc než obvykle. Stane se. 

A my se s Tomem v červenci po půl roce od konizace začali pokoušet o miminko. Já začala užívat metylfolát kyselinu listovou, začala jsem pít čaj od Mojžíšové na plodnost a početí. Už z minulosti jsem měla zkušenost se symptotermální metodou - měření bazální teploty a sledování symptomů plodnosti. Několik let před tím jsem totiž byla kompletně bez jakékoli antikoncepce a začala jsem právě s touto metodou hlídání svého cyklu. Proto jsem přesně věděla, kdy ovuluji a kdy přijde menstruace. Kdy je bezpečné mít pohlavní styk a kdy mám plodné dny. Takže jsem na symptotermální metodu najela znovu a začala s měřením a sledováním. Tomáš začal cvičit a zlepšovat si kondici. Každé ráno bral jednu tabletku Maca prášku, který má pozitivní vliv na hladinu hormonů a rozmnožovací soustavu. Snažili jsme se vyhýbat stresu, ale byli jsme ve fázi, kdy se zařizovala svatba, koukali jsme se po rodinném domku a začali se zajímat o hypotéku, do toho naší vesnici ještě vytopila blesková povodeň, takže se stresem to bylo jako na houpačce. Ale i tak jsme se snažili. 

A tak jsme dospěli ke dni, kdy mi měla přijít menstruace, která se ovšem nedostavovala, bazální teplota neklesala, prsa mě bolela tak nějak zvláštně, břicho taky, a intuice mi říkala: Udělej si test, udělej si test. Nejdříve jsem si ho dělat nechtěla, abych z negativního výsledku nebyla zklamaná. Tomáš tomu také nechtěl moc věřit, protože mu v práci všichni povídali, jak dlouho jim snažení trvalo než otěhotněli. Jenže menstruace pořád nikde, teplota stále nahoře, tak jsem si večer 30. července udělala test. A na něm dvě krásné čárky. Nevěřila jsem vlastním očím, takže jsem si ještě udělala digitální test od ClearBlue, kde se také ukázalo + a 2-3 týdny. 

Já běžela za Tomem, který už byl v posteli, ukazuji mu oba testy. Zprvu nechápal, co má na testech hledat, až když jsem mu vysvětlila, že se nám to povedlo hned na první dobrou, tak se mu rozzářily oči štěstím a chvilku jsme se přesvědčovali, že to je skutečný a opravdu se to děje. 

Druhý den jsem volala na gynekologii, že mám pozitivní test a co teď mám jako dělat. Sestřička mi ovšem vysvětlila, že k nim určitě nemám hned běžet, ale že se mám objednat třeba až za čtyři týdny. Na ultrazvuku by totiž nebylo co vidět, srdeční akce je viditelná až někdy v šestém, sedmém týdnu. To čekání bylo neskutečný. Týdny se vlekly, my se byli podívat na dvou prohlídkách domků, stále jsme zařizovali svatbu a já do toho neustále spala. Byla jsem tak unavená, že jsem opravdu každou volnou chvilku využívala ke spaní. Ale nějak jsme to zvládli a já šla na gynekologii nechat si potvrdit těhotenství. 

Prohlídka byla rychlá. Šla jsem z čekárny rovnou k doktorce. Ta se chudák ještě nestihla podívat do karty, takže pro ni bylo překvapení, že bude potvrzovat těhotenství. Měla velkou radost a hned se šlo na to. Ultrazvuk byl zatím stále vaginální, přes břicho bychom opět nic neviděli. 

A byla tam. Malá fazolka s bílou tlukoucí tečkou uprostřed. Byl to nepopsatelný zážitek. Najednou jsem zjistila, že ve mně roste nový život a už to není jenom o mně. Najednou ta únava a nevolnosti mají skutečného viníka. Z ordinace jsem odešla s receptem na vitamin D, doporučením na endokrinologii, letáčkem k prvotrimestrálnímu screeningu a spoustou instrukcí na další prohlídku. 

Tak nám začal první trimestr. Ale o něm zase příště :)

Komentáře

Oblíbené příspěvky