Jak jsme předělávali kuchyň
Byt poklizen, pračka pere, myčka myje, sušička suší, tak
proč si neuvařit čaj a nesednout si k novému článku? Dnes to bude o tom, jak
jsme se s Tomem konečně po roce a půl bydlení odhodlali k tomu kompletně
předělat kuchyň. Zjistíte, co nás k tomu vedlo, jak jsme vybírali, co jsme
prožívali a hlavně, kolik nás to všechno dohromady stálo.
Tak jdeme na to!
Náš příběh začal už samotným nastěhováním, kam jsme vkročili
s myšlenkou, že kuchyň zkrátka bude první z věcí, kterou předěláme. Jenže nám
scházely finance - dělala se komplet rekonstrukce bytu (podlahy, zdi), a museli
jsme nakoupit alespoň nějaký základní nábytek. A tak začalo naše čekání na plné
stavební konto. Po roce jsme už začali uvažovat o tom, že bychom měli začít
vybírat výrobce kuchyně.
Jak jsme vybírali
Úplně původním plánem byla kuchyně IKEA. Měla jsem vymyšleno
několik návrhů, nejlevnější se ovšem pohyboval v ceně přes 90 tisíc. Vždy
se jednalo o edici Bodbyn, kterou jsem si opravdu zamilovala. Nakonec jsem se
ale dopracovala k tomu, že se mi líbí i styl dřeva na spodních skříňkách a
bílý lesk na skříňkách horních, ovšem s naší dřevěnou podlahou a dřevěnou
pracovní deskou jsem tedy nakonec zvolila bílý lesk nahoru i dolů. Největším
problémem ovšem bylo to, že kuchyň nikdy nevypadala tak, jak bych chtěla. Vždy
něco chybělo, všude se museli dávat různé výplně (celý náš byt je nějaký divně
atypický), a všechno vyvrcholilo konečnou návštěvou IKEA, kde se nám na to
podívali odborníci. Sem tam něco přidali, takže se cena vyšplhala na 100 tisíc.
A stejně to nebylo ono. Začali jsme se tedy poohlížet po lokálních truhlářích.
Zavolali jsme si tedy truhláře z Rychnova nad Kněžnou,
který k nám přijel, udělal hrubý návrh, kde by co bylo, jak kuchyň
uspořádat a celkově poradil s praktickou stránkou. Hrubá cena kuchyně tedy
pak vycházela na 81 tisíc BEZ spotřebičů
– to by nakonec vyšlo stejně jako ta IKEA.
A tak jsme takhle jednou seděli kolem stolu u Tomových
rodičů, a táta se nás ptá: „Hele, a zkoušeli jste Petra?“ My samozřejmě ani
nevěděli, o kom mluví, ale nakonec vyšlo najevo, že se jedná o nějakého
vzdáleného příbuzného (táta má sestru, ta má manžela, ten má dceru se svou
bývalou ženou, ta dcera má přítele, a ten přítel je Petr), který se mimo jiné
živí truhlařinou a dělá kuchyně. Takže nám táta sehnal kontakt, my se ozvali,
Petr přijel, podíval se na náš návrh od předchozího truhláře, souhlasil s ním,
a udělal nám hrubou cenu – 88 tisíc VČETNĚ spotřebičů. Bylo rozhodnuto!
Jak to všechno probíhalo
Všechno začalo demontováním staré kuchyně. Petr totiž
potřeboval čistý prostor, aby vše co nejpřesněji zaměřil a poměřil. Tak jsme
skončili se čtyřmi holými stěnami. Kam jsme dali všechno nádobí a jídlo, ptáte
se? Čtyři dlouhé týdny jsme přežívali tak, že jsme měli celou kuchyň nacpanou v obýváku.
Lednička vedle gauče, sporák mezi knihovnou a klecí Creepy, nádobí a jídlo v krabicích
z IKEA tak různě poskládaných po místnosti. Co vám budu povídat, nepořádek
byl neustálý. Nádobí se mylo v našem maličkatém umyvadlu v koupelně,
kde se sušilo v odkapávači položeném na prádelním koši. Třikrát mazec!
První víkend jsme s Tomem vyrazili do Hradce Králové,
kde jsme objeli všechny stavařské obchody, a vybírali podlahu a stropní kazety.
Podlahu jsme původně vybrali v Baumaxu, kde se nám líbila krásná s motivem
ořechu špalíčku. Ovšem když jsme si zavolali obsluhu, kde přesně podlahu
najdeme, bylo nám řečeno, že máme vydržet, že za námi někdo přijde. A tak jsme
čekali – pět minut, deset minut, dvacet minut, půl hodiny. Nikde nikdo. Tak
jsme tak zklamaně odešli a bez podlahy a kazet odjeli do Hornbachu. V Hornbachu
jsme hned našli stropní kazety, které nebyly tenké jako papír, čapli jsme k nim
i lepidlo a v oddělení s plovoucími podlahami jsme našli i krásnou
podlahu v ořechu. Naložili jsme i tu, zaplatili 4500 a jeli jsme domů.
Během hodiny jsme zvládli předělat odpad a přívod vody (přípojka na myčku 500
Kč?!).
Druhý víkend už byl trošku rušnější. Pokládali jsme podlahu
a lepili kazety. Opět ze všeho toho řezání neskutečný nepořádek. Mám takový
pocit, že prach se mi drží v plicích do dnes. Ale skončilo to fajn.
Podlaha byla úspěšně položena, kazety nalepeny tak, aby to alespoň trochu
vypadalo, na mě zůstalo ještě bílení kuchyně – konkrétně tedy stěna vedle
trouby, ta byla kvůli předchozímu nábytku pěkně špinavá.
Během třetího týdne nás navštívili elektrikáři. Musela se
totiž kompletně předělat celá elektrika v místnosti. Už to chvílemi
vypadalo, že nás čeká řezání zdí, ovšem stal se zázrak, a my ve zdi objevili
dutiny, kterými se mohly kabely krásně protáhnout. Elektrika tedy byla z části
připravená – byly hotové zásuvky, ovšem kabely z nich ještě nebyly
zapojeny, protože jsme se rozhodli komplet přesunout jistič z chodby na
záchod a celý ho vyměnit (měli jsme ještě ten klasický starý). Také dorazily
spotřebiče (trouba, myčka, mikrovlnná trouba, dřez, baterie), u kterých jsme
při montáži kuchyně zjistili, že dodavatel zapomněl přibalit digestoř (problém
č. 1).
Třetím víkendem to všechno začalo vrcholit. Přijel Petr se
skříňkami a dvířkami, které se všechny musely vynést do druhého patra (Tom mě
musel nenávidět – kuchyň jsem chtěla hlavně já :). Tak se vše vyneslo a začalo
se montovat. Jako první přišly na řadu spodní skříňky, kam se zabudovala rovnou
i myčka, aby se všechno mohlo srovnat podle vodováhy. Když byly hotové spodní,
šlo se na horní. Tam to byl trošičku větší oříšek, ovšem náš dřevěný okál má
výhodu v tom, že nemusíte do zdi vrtat hmoždinky. Prostě jenom šroub
navrtáte do zdi a on drží. Snadné jako facka. Ovšem háček byl v tom, že
moje verze kuchyně má skříňky až do stropu. Dopadlo to tak, že se tu různě
lezlo po židlích, balancovalo se a kluci museli hodně držet rovnováhu, aby
skříňku během vrtání udrželi. Ale zvládlo se to, a my už během večera začali ke
spodním skříňkám přidělávat dvířka. To by byla sobota.
V neděli se změřila pracovní deska (kde bude varná
deska, kde dřez), do skříněk se dali poličky a namontovali dvířka. Pořád nám ovšem
scházelo pár věcí – jeden výklop, dvířka do rohové skříňky, celá skříňka nad
trouby, celá pracovní deska a zástěna. Petr tedy odjel domů s velkým domácím
úkolem.
Během dalšího týdne dodělali elektrikáři potřebnou práci a
my už mohli zapojit první spotřebič – myčku, kterou jsme stejně nemohli použít
kvůli nenapojenému odpadu a vodě. Ještě jsme ani nemohli nic stěhovat, protože
zkrátka ještě nebylo všechno pořádně připravené a vždy hrozilo, že bychom to museli
všechno zase vyndat a dát jinam. Tak jsme všechno nádobí a jídlo nechali pořád
v obýváku.
Nadešel víkend s V. Petr přijel s pracovní deskou a
všemi zbylými věcmi, které ještě potřebovaly dodělat. Nalepila se pracovní
deska, nalepil se do ní dřez a varná deska. Pak kluci lepili zástěnu, kterou
museli na místo doslova nabouchat kvůli pár milimetrům – nějak se jim to tam
nevešlo. Pak dodělali všechny skříňky, dvířka, namontovali a zprovoznili
spotřebiče. Další den už se jenom ladili kosmetické úpravy a LED světlo. Tadá,
kuchyň byla hotová. Začal dvoudenní boj se stěhováním kuchyně v obýváku do
nové fajnové kuchyně.
Kolik nás to stálo
Podlaha, stropní kazety – 4,500 Kč, Hornbach
Spotřebiče – 26,500 Kč (myčka, indukční varná deska,
mikrovlnná trouba, horkovzdušná trouba, všechno je značka PHILCO)
Dřez – 1 Kč (součástí balíčku se spotřebiči), baterie – 1,500
Kč
Kuchyň – 60,000 Kč
Elektrika – 9,000 Kč
CELKEM: 101,501 Kč
Do našeho plánovaného rozpočtu jsme se tedy nevešli pouze o
1,501 Kč, což si myslím, že není vůbec špatné! Naopak, je to perfektní.
Nová kuchyň je skvělá. Ještě nám tedy chybí k dodělání pár
věcí (stůl a židle), ale to už se pak dá kdykoli udělat. Já jsem ráda, že mám
prostor, kde můžu s radostí vařit.
Pokud vás něco zajímá, máte nějaký dotaz, určitě mi napište do komentářů. Budu se snažit na vše co nejlépe odpovědět.
Steffie
Komentáře
Okomentovat