Byt poklizen, pračka pere, myčka myje, sušička suší, tak proč si neuvařit čaj a nesednout si k novému článku? Dnes to bude o tom, jak jsme se s Tomem konečně po roce a půl bydlení odhodlali k tomu kompletně předělat kuchyň. Zjistíte, co nás k tomu vedlo, jak jsme vybírali, co jsme prožívali a hlavně, kolik nás to všechno dohromady stálo. 

Tak jdeme na to!

Náš příběh začal už samotným nastěhováním, kam jsme vkročili s myšlenkou, že kuchyň zkrátka bude první z věcí, kterou předěláme. Jenže nám scházely finance - dělala se komplet rekonstrukce bytu (podlahy, zdi), a museli jsme nakoupit alespoň nějaký základní nábytek. A tak začalo naše čekání na plné stavební konto. Po roce jsme už začali uvažovat o tom, že bychom měli začít vybírat výrobce kuchyně. 

Úplně původním plánem byla kuchyně IKEA. Měla jsem vymyšleno několik návrhů, nejlevnější se ovšem pohyboval v ceně přes 90 tisíc. Vždy se jednalo o edici Bodbyn, kterou jsem si opravdu zamilovala. Nakonec jsem se ale dopracovala k tomu, že se mi líbí i styl dřeva na spodních skříňkách a bílý lesk na skříňkách horních, ovšem s naší dřevěnou podlahou a dřevěnou pracovní deskou jsem tedy nakonec zvolila bílý lesk nahoru i dolů. Největším problémem ovšem bylo to, že kuchyň nikdy nevypadala tak, jak bych chtěla. Vždy něco chybělo, všude se museli dávat různé výplně (celý náš byt je nějaký divně atypický), a všechno vyvrcholilo konečnou návštěvou IKEA, kde se nám na to podívali odborníci. Sem tam něco přidali, takže se cena vyšplhala na 100 tisíc. A stejně to nebylo ono. Začali jsme se tedy poohlížet po lokálních truhlářích.  

Zavolali jsme si tedy truhláře z Rychnova nad Kněžnou, který k nám přijel, udělal hrubý návrh, kde by co bylo, jak kuchyň uspořádat a celkově poradil s praktickou stránkou. Hrubá cena kuchyně tedy pak vycházela na 81 tisíc BEZ spotřebičů – to by nakonec vyšlo stejně jako ta IKEA. 

A tak jsme takhle jednou seděli kolem stolu u Tomových rodičů, a táta se nás ptá: „Hele, a zkoušeli jste Petra?“ My samozřejmě ani nevěděli, o kom mluví, ale nakonec vyšlo najevo, že se jedná o nějakého vzdáleného příbuzného (táta má sestru, ta má manžela, ten má dceru se svou bývalou ženou, ta dcera má přítele, a ten přítel je Petr), který se mimo jiné živí truhlařinou a dělá kuchyně. Takže nám táta sehnal kontakt, my se ozvali, Petr přijel, podíval se na náš návrh od předchozího truhláře, souhlasil s ním, a udělal nám hrubou cenu – 88 tisíc VČETNĚ spotřebičů. Bylo rozhodnuto!

Všechno začalo demontováním staré kuchyně. Petr totiž potřeboval čistý prostor, aby vše co nejpřesněji zaměřil a poměřil. Tak jsme skončili se čtyřmi holými stěnami. Kam jsme dali všechno nádobí a jídlo, ptáte se? Čtyři dlouhé týdny jsme přežívali tak, že jsme měli celou kuchyň nacpanou v obýváku. Lednička vedle gauče, sporák mezi knihovnou a klecí Creepy, nádobí a jídlo v krabicích z IKEA tak různě poskládaných po místnosti. Co vám budu povídat, nepořádek byl neustálý. Nádobí se mylo v našem maličkatém umyvadlu v koupelně, kde se sušilo v odkapávači položeném na prádelním koši. Třikrát mazec! 

První víkend jsme s Tomem vyrazili do Hradce Králové, kde jsme objeli všechny stavařské obchody, a vybírali podlahu a stropní kazety. Podlahu jsme původně vybrali v Baumaxu, kde se nám líbila krásná s motivem ořechu špalíčku. Ovšem když jsme si zavolali obsluhu, kde přesně podlahu najdeme, bylo nám řečeno, že máme vydržet, že za námi někdo přijde. A tak jsme čekali – pět minut, deset minut, dvacet minut, půl hodiny. Nikde nikdo. Tak jsme tak zklamaně odešli a bez podlahy a kazet odjeli do Hornbachu. V Hornbachu jsme hned našli stropní kazety, které nebyly tenké jako papír, čapli jsme k nim i lepidlo a v oddělení s plovoucími podlahami jsme našli i krásnou podlahu v ořechu. Naložili jsme i tu, zaplatili 4500 a jeli jsme domů. Během hodiny jsme zvládli předělat odpad a přívod vody (přípojka na myčku 500 Kč?!). 

Druhý víkend už byl trošku rušnější. Pokládali jsme podlahu a lepili kazety. Opět ze všeho toho řezání neskutečný nepořádek. Mám takový pocit, že prach se mi drží v plicích do dnes. Ale skončilo to fajn. Podlaha byla úspěšně položena, kazety nalepeny tak, aby to alespoň trochu vypadalo, na mě zůstalo ještě bílení kuchyně – konkrétně tedy stěna vedle trouby, ta byla kvůli předchozímu nábytku pěkně špinavá. 

Během třetího týdne nás navštívili elektrikáři. Musela se totiž kompletně předělat celá elektrika v místnosti. Už to chvílemi vypadalo, že nás čeká řezání zdí, ovšem stal se zázrak, a my ve zdi objevili dutiny, kterými se mohly kabely krásně protáhnout. Elektrika tedy byla z části připravená – byly hotové zásuvky, ovšem kabely z nich ještě nebyly zapojeny, protože jsme se rozhodli komplet přesunout jistič z chodby na záchod a celý ho vyměnit (měli jsme ještě ten klasický starý). Také dorazily spotřebiče (trouba, myčka, mikrovlnná trouba, dřez, baterie), u kterých jsme při montáži kuchyně zjistili, že dodavatel zapomněl přibalit digestoř (problém č. 1).

Třetím víkendem to všechno začalo vrcholit. Přijel Petr se skříňkami a dvířkami, které se všechny musely vynést do druhého patra (Tom mě musel nenávidět – kuchyň jsem chtěla hlavně já :). Tak se vše vyneslo a začalo se montovat. Jako první přišly na řadu spodní skříňky, kam se zabudovala rovnou i myčka, aby se všechno mohlo srovnat podle vodováhy. Když byly hotové spodní, šlo se na horní. Tam to byl trošičku větší oříšek, ovšem náš dřevěný okál má výhodu v tom, že nemusíte do zdi vrtat hmoždinky. Prostě jenom šroub navrtáte do zdi a on drží. Snadné jako facka. Ovšem háček byl v tom, že moje verze kuchyně má skříňky až do stropu. Dopadlo to tak, že se tu různě lezlo po židlích, balancovalo se a kluci museli hodně držet rovnováhu, aby skříňku během vrtání udrželi. Ale zvládlo se to, a my už během večera začali ke spodním skříňkám přidělávat dvířka. To by byla sobota. 

V neděli se změřila pracovní deska (kde bude varná deska, kde dřez), do skříněk se dali poličky a namontovali dvířka. Pořád nám ovšem scházelo pár věcí – jeden výklop, dvířka do rohové skříňky, celá skříňka nad trouby, celá pracovní deska a zástěna. Petr tedy odjel domů s velkým domácím úkolem. 

Během dalšího týdne dodělali elektrikáři potřebnou práci a my už mohli zapojit první spotřebič – myčku, kterou jsme stejně nemohli použít kvůli nenapojenému odpadu a vodě. Ještě jsme ani nemohli nic stěhovat, protože zkrátka ještě nebylo všechno pořádně připravené a vždy hrozilo, že bychom to museli všechno zase vyndat a dát jinam. Tak jsme všechno nádobí a jídlo nechali pořád v obýváku. 

Nadešel víkend s V. Petr přijel s pracovní deskou a všemi zbylými věcmi, které ještě potřebovaly dodělat. Nalepila se pracovní deska, nalepil se do ní dřez a varná deska. Pak kluci lepili zástěnu, kterou museli na místo doslova nabouchat kvůli pár milimetrům – nějak se jim to tam nevešlo. Pak dodělali všechny skříňky, dvířka, namontovali a zprovoznili spotřebiče. Další den už se jenom ladili kosmetické úpravy a LED světlo. Tadá, kuchyň byla hotová. Začal dvoudenní boj se stěhováním kuchyně v obýváku do nové fajnové kuchyně. 

Podlaha, stropní kazety – 4,500 Kč, Hornbach

Spotřebiče – 26,500 Kč (myčka, indukční varná deska, mikrovlnná trouba, horkovzdušná trouba, všechno je značka PHILCO)

Dřez – 1 Kč (součástí balíčku se spotřebiči), baterie – 1,500 Kč

Kuchyň – 60,000 Kč

Elektrika – 9,000 Kč

CELKEM: 101,501 Kč

Do našeho plánovaného rozpočtu jsme se tedy nevešli pouze o 1,501 Kč, což si myslím, že není vůbec špatné! Naopak, je to perfektní. 

Nová kuchyň je skvělá. Ještě nám tedy chybí k dodělání pár věcí (stůl a židle), ale to už se pak dá kdykoli udělat. Já jsem ráda, že mám prostor, kde můžu s radostí vařit. 

Pokud vás něco zajímá, máte nějaký dotaz, určitě mi napište do komentářů. Budu se snažit na vše co nejlépe odpovědět.

Steffie